MEDIA

LITINOVÁ VANA: Antibeduínismus v praxi

        Litinová vana vznikla v podstatě na konci činnosti Zákazu dětem. Zákaz měl poslední koncert v lednu 2000 a Litinovka vznikla na podzim předešlého roku. „Začal jsem se učit na provizorní bicí výhradně pro Litinovou vanu. S Pláčou jsme se dohodli, že založíme kapelu. Brnkal mi do mých kyblíkových bicích na kytaru. Jako stojan na mikrofon posloužila tyč z hrabláku na sníh", zavítají do prehistorie LV Pavel Pláča Plaček (ex Zákaz dětem) a Michal Komár Brabec (ex Zákaz dětem; Mixlevpixle).
        Jako každá správná punková kapela přemýšlí, proti čemu nebo komu budou bojovat. A jelikož se oba shodnou, že bojovat proti státu a armádě je klišé a naproti zkušebně přes Vala byla čajovna, rozhodnou se bojovat proti tzv. beduínům. „Bylo to neskutečně propracovaný. Jako nový filozofický směr, kdy ten správný, mladý, ideální člověk je ten, kterej pije pivo, kouří startky, žere bůček a ten beduín - protipól, to je nejen člověk, kterej chodí do čajovny, ale spadaj tam všichni vegetariáni, zastydlí hipíci atd. Celý jsme to shrnuli do termínu beduín, což Pláča podpořil tím, že mi k vánocům věnoval knihu Na mopedu k beduínům", osvětlí Komár a Pláča ho doplní: „Paradoxně jsem ji koupil v čajovně za pět korun." Vanu zanedlouho doplní baskytarista. „Jak jsme na něj přišli? Jednoduše. Bylo nám totiž úplně jedno, jak na basu hraje, ale musí se k nám hodit. Musí mít stejný názory a to jak hraje na basu nebylo při našich instrumentálních (ne)schopnostech vůbec důležitý. On ani basu asi dva roky vůbec neměl. Půjčoval si ji. Já jsem znal Lesouna (Aleš Kopřiva) ještě ze základky. Zpunktovali jsme akci u nás doma, kterou jsme nazvali Atentát na kulturu II. Rodiče odjeli, my jsme vyklidili jednu celou místnost, přijela vyhlášená náchodská skupina Chlupatý hlavy, která hrála bigbítový fláky od Floydů, Sabatů, Stounů. Postavili jsme apoš a my jsme si s Alešem připravili vystoupení naší provizorní skupiny Pomsta, kde hrál asi dva tóny na baskytaru.Tak jsme si říkali, že by to mohl být on." „Nutno říct, že myšlenka antibeduínismu se ukázala velice živá. I když jsme instrumentálně na výši nikdy nebyli, tak poselstvím, který jsme sdělovali přes zesilovače a mikrofony, vzala spousta lidí pro sebe jako základ. Dokonce někteří až bigotně, např. náš textař Dan Kytýř, řečený Tcheeta, který beduíny tupil a haněl kudy chodil. Velmi důležitá osoba Litinové vany, nehrající člen kapely. V návaznosti na tuhle filozofii byla založena teroristická organizace ABBF (Antibeduín beer front), jejímž asi největším úspěchem bylo proniknutí do čajovny s pivem a nalití do konvičky, aby došlo k znesvěcení. Na to navazovala ŽOA (Žofínská osvobozenecká armáda), která neměla ráda jiný, jako např. AOŽ (Armáda osvobozeného Žofína) apod. ŽOA měla svůj plán, měla i svou republiku. Hlavní bod Programového prohlášení bylo potlačení všech čajoven a jejich přeměna na pivnice", plameně hovoří téměř unisono.
        První koncert odehrají na Krakovanech v šest ráno. Zpívá Pláča, ale brzy přichází jeho bratr Michal a ujímá se žezla mikrofonu. Má skvělý pódiový projev a funguje i jako kapelní idol. „Pak začalo velmi zajímavý období, který asi žádná kapela nezažila. Jeli jsme na koncert, brali za něj peníze a nikdy jsme na něm nehráli. Stalo se nám to dvakrát u Standy Pence v Milkovicích a jednou v Radimi. V Milkovicích měly kapely pivo zadarmo. Standa Penc vydal oficiální nařízení barmanům, aby Vaně nalila max. tři piva na osobu. Rok předtím jsme tam totiž údajně vychlastali 120 piv." Jednou ze tří pokusů se jim nakonec na Standově kozí farmě podaří zahrát. „Všichni běhali za Standou Pencem: Kdo bude hrát? Zeptejte se Lennona, zněla lakonická odpověď. My jsme se věnovali víc konzumaci piva než postávání u pódia, abychom se dostali na řadu. Když na nás asi v půl šestý ráno přišla řada, chyběly bicí." Dopracují se k vydání dema s pracovním názvem Kill the beduín. Když si ho Komár přehraje, přejmenuje ho ze známých důvodů na Kulhavku. Na obálce jsou dveře čajovny, zavřeno a cedule Jsem v hospodě. „Udali jsme asi 60 cédéček, dvě jsem posílal do Oděsy a jedno do Manchesteru. Volal mi i jeden týpek, kterej mapuje český punkový kapely", zhodnotí své distribuční schopnosti Pláča. „Trochu mě mrzí, že věci, který se dělali po demu, Švejk nebo Děti z Bullerbynu nejsou nikde zaznamenaný. Demo vyšlo v dubnu 2001. Ještě jsme s Vanou hráli na podzimním Binič festu v r. 2002."
        V tom roce už hrají Litinová vana a Mixlevpixle, kde působí Komár, Lesoun i Michal, paralelně. Vana odehraje během svého alkoholového působení na scéně nezavedených kapel, pětatřicet koncertů. „Zajímavý je, že oblíbenost kapely stoupala s promily alkoholu v krvi publika. Vždycky někdo přišel, že budeme hrát až ve dvě ráno. Tím líp, říkali jsme. Byli jsme jedině rádi. Tak vzniklo heslo: Kdo si na Litinovou vanu nepočká, ten si ji nezaslouží."
        Nakonec zahrají i na dvorku u čajovníka na počest narození dcery Vilmy a večer si střihnou v Dělnickém domě na festivalu Polabská sklizeň (přišlo neuvěřitelných 800 lidí!) na zapůjčený aparát spřátelených T. H. C. píseň Beduíne prober se. Kruh se uzavřel.
        „Ze začátku jsme si dávali nálepku ortodoxní ultra punk, ale s tím jsme neměli nikdy nic společnýho. Přítel Richard v internetový recenzi na památeční koncert v Batalionu psal, že Litinovka by měla dostat Nobelovu cenu za bourání blbejch nálad obecně. Zmlsané pražské publikum se válelo smíchy. A psal, že nejlepší písně LV nemají s punkem nic společného", potvrdí Pláča parťákova slova. Zajímavá hudební škatulka leží na internetu: Antibeduín – rock from Nymburk. V Batalionu křtili pražští M. H. D. demo a jejich večer se postupem času převrátil ve večer Litinovky. Slušně pod parou předvedli rockový kabaret, kdy Pláča vykopl ze zásuvky kombo a bez povšimnutí vesele „mučil" dál svou kytaru.

Demografie:
Kulhavka (2001)

Kontakt:
www.litinovka.wz.cz
Pavel Pláča Plaček: 606 936 212
Lukáš Trejbal
Nymburský deník 30. 10. 2004

RECENZE STRÁNEK LITINOVKY

        Oba weby (recenzováno společně se stránkou http://slikon.wz.cz - pozn. Dejv) používají naprosto stejnou konstrukční šablonu, která sice není zvolena úplně špatně, ale také není příliš pohodlná pro čtenáře. Využívá mnoha frejmů, které ze všech stran obklopují hlavní informační část, kam se načítají jednotlivé stránky. Potud je to v pořádku, ale pokud i tuto stránku rozdělí další frejm, tak už vše začíná být trochu komplikované a díky pevně nastaveným velikostem je možné scrollovat jen s malou části zobrazené stránky. Tak je to u Litinovky například ve fotogalerii, která navíc nabízí pouze miniaturní obrázky bez možnosti je načíst zvětšené... Stránky kapely kromě toho obsahují další populární nešvar - položky menu tvoří nic neříkající a nijak nepopsané obrázky; co se za nimi skrývá, lze zjistit až poté, co na ně najedete kurzorem. To není dobré rozhodnutí. Grafický design prakticky neexistuje, tvoří jej jen tři odstíny (černá, bílá, šedá) a monotónní pozadí, web následně působí poněkud mdle, ale na druhou stranu není náročný na přenos dat. Obě dílka netrpí dětskými nemocemi, ale stále je na čem pracovat.
Jakub Holý
Internet č. 74 (1/2003)
Wwwysvědčení

Litinová Vana – Punk sice is not dead, ale už trochu kulhá…

        Řízením osudu se mi do rukou – a následně do mého CD přehrávače – dostalo demo CD jistě svérázné nymburské skupiny Litinová Vana. Aniž bych znal nějaké podrobnosti o kapele, resp. konkrétních členech, již samotný obal a booklet hodně napoví o filosofii a zaměření celé kutálky.
            Není asi třeba členy kapely podezřívat z alkoholismu, ale přesto se vtírá myšlenka, že podobný typ nadsázky, jež kapela prezentuje, není nadsázkou stoprocentní. Kapelnický „troll", tzv. Pivní blb, sice vystupuje v prvním plánu v textech jako hospodský povaleč z oblíbených nymburských hospod, přesto však lze tušit onu gloriolu hrdiny a lidového vůdce pivního stáda, zde v České republice až archetypálně zakořeněného. Litinová Vana zde již v podstatě objevuje Ameriku po Kolumbovi Fanánkovi, Kabátu a dalších pivních bandech, propagující ne zrovna cílevědomou a perspektivní pivní kulturu.
            Ale jde o punk, tudíž si nemůžeme klást za cíl mentorování a mravní osvětu. Vzhledem k tomu, jak profláknuté a v podstatě ubohé téma kapela propaguje, nutno uznat, že jej v textech propaguje velmi obratně, nekompromisně a zejména vtipně. A protože v punkové, či pub-rockové hudbě, kterou nejspíš „Litinovka" hraje, jde o vlastní hudbu, o to, jak je zahraná, až na posledním místě, budu se spíše věnovat textům. Recenze tak jistě vyzní pozitivněji, neboť hudba… no… slyšel jsem už lepší.
            Texty jsou nejsilnější devizou skupiny, které –pokud jim ovšem na nepříliš kvalitně nahraném CD rozumíme – vykreslují obraz bezproblémového nymburského venkova, kde mladí lidé rozhodně netrpí existenciální úzkostí ani nudou z materiálního světa. Kapele nutno přičíst maximální plus za totální absenci snah o politický angažovaný postoj či stylizaci do levicových, dnes díky protiglobalizačním akcím velmi nepopulárních (či naopak velmi populárních) hnutí, s kterými si každý dnešní punk spojuje. Punkově řečeno – kapela na toto sere. Jediným jejich trnem v oku je zřejmě existence nymburské čajovny Na Valech, která – proti jejich zásadnímu přesvědčení – nenalévá pivo, ale čaj. Přesto má však Litinová Vana situaci pod kontrolou, když opěvuje „vrchního beduína", čajovníka, kterak pokrytecky na zahrádce členům kapely i sobě nalévá pivko.
(„V čajovně Na Valech je na zahrádce soudek
V čajovně na Valech na zahrádce sud
Před čajovnou postává beduínů hlouček
Netuší že čaj jim nosí
Skrytý pivní blb" - EGA)

            Téma všech textů je sice stejné, ale míra nadšení pro pivo, resp.averze k čaji, je tak velká, že každá píseň je originální a v podstatě se neopakují jakékoli obraty,či vedlejší myšlenky, vedoucí k utvrzení té hlavní .
(„Litinová Vana jede do světa
Pivo místo čaje je naše osvěta" –Do světa)

(„Včera jsem potkal beduína
Měl jsem žízeň, dal mi napít čaje
Ten patok chutnal jako hlína
Zved se mi kýbl a do rána se bleje – Včera jsem potkal)
- mimochodem tato píseň se mi nejvíc líbila z celého alba

            Dá se to prostě vydržet a v podstatě se hodinu smát. Kromě některých slabších kousků, které by klidně na CD mohly chybět (Prodavač vánočních stromků, Pátek), je zde pořád k slyšení nějaký překvapivý pivní text, dokonce jeden napsaný ženou – autorkou (zřejmě jakousi přítelkyní jednoho z členů kapely, jež je v bookletu označená jako Ven). Jejími verši se chlapci z Litinovky vysmívají sami sobě s typickou pivní lhostejností , když parafrázují vzdech zhrzené partnerky, která každé ranní vstávání musí vydržet pohled na svého „milého".

(Hnusnej pupek vychlastanej
Chce se mi z něj blejt
To Litinová Vana
Podle nich má bejt…Můj drahý a ti druzí)

            Kulhavka je CD, které se však nedá poslouchat donekonečna a to nejen proto, že opakovaný vtip přestává být vtipem. Zejména pro to, že hudba, jež z reproduktorů zní, je až neskutečně primitivní a prvoplánová. Kapela prostě moc neumí hrát. Chybí byť sebemenší kytarová vyhrávka, rytmický break či jakékoli zpestření v podobě třeba „odvážně" zařazeného nezvyklého akordu. Ale – je to punk a chlapci si hrají asi hlavně pro sebe. Je to však škoda, protože díky skvělým textům by při zajímavější a vyzrálejší hudbě kapela mohla konkurovat dalším hospodským skupinám, které vinou své slávy občas zapomínají, že lidi přišli bavit a namísto toho předvádějí jakési kázání o jediné cestě, kterou je – utopit se v pivu. Litinová Vana je nad věcí a to je fajn. Otázkou je, co bude dál. Jiné téma by mohlo zbortit všechny dosavadní klady a z kapely udělat chaotické amatéry.             Pokračovat v nastoleném duchu by zase znamenalo, že už druhé CD nebude nikoho zajímat - protože , jak jsem již napsal, opakovaný vtip není vtipem.
            Jediná cesta vpřed znamená : kluci, naučte se nejdřív hrát . Máte talent!
            Vzkaz textaři: Vydrž to s nima, jednou je třeba proslavíš!
Recenzoval: Mikoláš Pazderný
e-mail: mp1919@centrum.cz

            Ahoj lidi!!!
            Zdravím jednak všechny pracovníky K-centra i duše spřízněné a dále pak, a to hlavně, členy populární skupiny Litinová Vana. Děkuji za poslání recenze na Vaše CD - Kulhavka. Na jednu stranu je mi líto, že nejsem dosud vlastníkem tohoto nosiče, ale dle vyjádření managementu formace, došlo k určitým metafyzikálním problémům, které znemožňují zvýšení nákladu. V tomto případě se vlastně CD Litinové Vany stává jakousi raritou, která bude možná oceněna, nebo ještě lépe dosáhne horentních tržních a sběratelský ocenění až po smrti alespoň jednoho, nejlépe však všech členů hudebního tělesa. Pokud bych se měl pustit do hodnocení recenze jakéhosi samožurnalisty, respektive do rerecence, vypadalo by to následovně. Zmíněný pisatel lecos pochopil, což je poměrně překvapivé, ale na stranu druhou svým nebedlivým poslechem mu velká část poetiky (a to nejen textové) unikla.
            Vezmeme-li v potaz samotný název CD - Kulhavka, už to nám leccos objasní a pozorný nezávislý posluchač tak trochu prozře. Instrumentalistům z Litinové Vany zřejmě nešlo (alespoň se tak domnívám) o poukazování na současnou hrozbu lidského pokolení, v podobě nemoci postihující skot. V tomto případě by museli album buďto nazvat Kulhavka a slintavka. Anebo, přestože by naráželi na tuto poněkud kuriózní chorobu sudokopytníků, sami sobě by vlastně ubližovali, neboť by tím deklarovali (a to ať již vědomě či nevědomě), že Punk is Dead. V lehčím případě by se přiznávali k tomu, že Punk sice není mrtvý, ale je vyčpělý a nestačí dostatečně vstřebávat veškeré problémy naší republiky, planety, sluneční soustavy, Alfa kvadrantu, galaxie a celého vesmíru. Ne tak to určitě není, protože chlapci z Litinové Vany rozhodně moc dobře vědí, že aktuálním tématem v tomto oboru je BSE. Ovšem proč by se měli zabývat takovou trivialitou, jakou je nemoc, která tak jak přišla zase bezesporu odejde. Litinová Vana ve svých textech sáhla na daleko choulostivější téma. A jakkoliv se nám může v současné době toto téma zdát fádní až nudné a opěvování zbytečné, zde máme názorný příklad, jak je nejen nadčasové, ale spíše hledící do budoucnosti. Muzikanti se zde ukázali jako naprosto prozíraví jedinci, vědomí si toho co dělají a hlavně proč to dělají. Přestože si většina z nás nechce, a možná ani nedovede představit hrozbu toho, o čem LV (rozuměj: Litinová Vana) zpívá, jsou to oni, kteří již teď, s notným předstihem, stojí s varovně zdviženým prstem a s výrazem: Pozor, toto by mohlo špatně dopadnout. Vezmeme-li celou situaci pragmaticky, tak nám z toho jednoznačne vyznívá varování před dalším úpadkem české kultury, českých tradic, české hrdosti a v neposlední řadě češství samotného.
            Podívejme se do historie. Národ Český se několikrát snažil prosadit, ať již svým umem, manuální zručností, myšlenkami či jen národními tradicemi. Byli jsme pod Habsburky, Němci, Rusy, nyní možná Američani a všemi těmi pseuododemoktraty. Máme za potřebí být ještě pod východním diktátem? Čína a Indie se rozhodla (snad díky tomu, že jsou to nejlidnatější státy světa) zkazit kulturu ostatních národů tím, že sveřepě a zatvrzele zaplavuje ostatní státy a kontinenty novou drogou - Č A J E M. Je důležité si uvědomit, že tato rostlina a tento produkt je pro naše tělo více než nebezpečný. Nebál bych se použít až téměř superlativu: zhoubný. Proto mějme na paměti, že varování LV je opravdu opodstatněné. Náš organizmus, potažmo metabolismus není na takovéto plodiny zvyklí a není s to jej rozumně zpracovat, natož si z něj vzít cokoliv výživného. Naše těla jsou přeci po staletí zvyklá na extrakt chmelový. Proto omezme konzumaci čajů na co nejmenší míru a i nadále holdujme moku pivnímu. Tělesná schránka se nám jistě odmění blaženým pocitem a pevným duševním i fyzickým zdravím. Pokud byste se snad někdo již z čajové závislosti (latinky: Teafilie) nemohli dostat bez cizí pomoci, kontaktujte pracovníky nymburského K-centra.

Pepa Podolák


Zpět