KONCERTY

23. 2. 2002 NYMBURK, DĚLNICKÝ DŮM
BINIČ FEST II

Plakát z festivalu

        Neb se po dvou měsících u mě začaly projevovat abstinenční příznaky po antibeduínrocku, rozhodl jsem se opět plnými doušky nalokat tvorby této grupy v živém podání. Opět Nymburk, tentokrát však Dělnický dům a akce avizovaná jako punkfest.
        Již v odpoledních hodinách se z labyrintu pražských uliček vynořil vůz s posádkou Pavel Příhon (řidič), moje maličkost (navigace) a Tereza (zbytek) a neohroženě ukrajoval z D11 kilometry směrem na Nymburk. Po malém zdržení jsme konečně už i s Lešem zasedli do Géčka k Budvarům.
        Vana měla hrát dnes večer dvakrát, první vystoupení se mělo uskutečnit již od osmi na Moštárně, kde místní beduín právě načínal čtvrtou desítku svého čajení. Z důvodu horší organizace byl však koncert posunut a tak nezbylo než jít pít do Dělňáku. Jako váženým hostům se nám dostalo výsady využívat sud piva zdarma pro kapely, k čemuž nás opravdu nemusel nikdo pobízet. I Aleš si, ač měl řídit, lehce dal.
        Po desáté, pivech a několika kapelkách (nato, že se jednalo o punkfest, se tam hrál slušnej deathmetal!) došlo na přesun k beduínovi. Návštěvou a příslibem produkce nás čajopitec podaroval pivem a gulášem, zvláště za výborný guláš tímto děkuji. Vana bohužel, poté, co jsme nanosili aparát, zjistila, že nemá kam píchnout zpěv a tak jsme dopili a ti relativně šťastnější odjeli. Já s Příhonem se jako železní mužové vydali do Dělňáku pěšky, bohužel menší oklikou přes nádraží, neb jsem si spletl mosty. Aleš se naopak rozhodl překonat rychlostní rekord v jízdě po Nymburce, kteroužto činnost policejní hlídka ocenil na dvěstě korun českých, kontrola se naštěstí pro něj obešla bez jakýchkoli rušivých dechových extempore.
         Prožité anabáze jsouc čerstvě v paměti přímo volaly po prodebatování nad moky nejen pivními, k čemuž jsme opravdu nikdy neměli daleko a tak večer úspěšně spěl k vyvrcholení.
         Jako předkrm a předposlední kapela večera se servírovali DKV. Nymburská houslová punkovka opět nezklamala, možná hráli i nějaké nové věci.
         Jak se již stalo v Polabské nížině zvykem, na konci hrála Vana. A nutno říci, že opravdu hrála. Po některých předešlých brutálně - lihových show se tentokrát předvedla ve výborném světle a jelikož bylo teprve lehce po půlnoci, i před stále solidně zaplněným sálem. Sice žádnou novou věc nehráli, ale Horňák i Dědeček se již v repertoáru právoplatně usadili a edná se vedle Švejka o nejlepší kusy - jistě by nebylo od věci natočit nějaké mini-EP nebo internet-singl. Ku prospěchu věci je také skutečnost, že jak s díky cvičení Michal zlepšuje, nenechává starší věci ustrnout a stále na bubenickém partu pracuje (bohužel se k tomu nemohu vyjádřit podrobněji, neb pařit pod pódiem s pivem, Příhonem a Terezou je fuška). I beduín dorazil a na Vanu zakalil.
         Po tomto hudebním orgasmu následuje období mlhy s konturou odcházejícího Michala Brabce a unaveného Příhona odmítajícího Irskou. Ostatně po tak vydařené kalbě se není čemu divit, a tak jsme se přesunuli do základního tábora v nadmořské výšce druhého patra a upadli do zaslouženého komatu. A pak už jen ranní pivo na Tarase a odjezd směr Praha završily další z kvalitních nymburských kaleb, tož čau u piva na nějaké další...
Dejv


Zpět