PÁR PIV S KAPELOU...
        Hudební skupina Litinová Vana vznikla ke konci roku 1999 v reakci na vzrůstající vliv čajoven a "beduínismu" na naší společnost. V této formaci se sešli velmi zajímavé osobnosti a to: bubeník Komár, kytarista Pláča, zpěvák "Bratr", baskytarista Aleš a textař Cheeta. Spojovalo je tehdy jediné - záliba v pivu a odpor k čajovnám a jejich osazenstvu - "Beduínům". Záhy byl ustanoven ideální ideologický protipól Beduína - tzv. "Pivní Blb" (viz. ABBF). Písně Litinové Vany jsou charakteristické právě odporem k již zmiňovaným Beduínům a čajovnám.
Pláča

Pláča - kytara        PLÁČA: punker s jazzovým feelingem (každá interpretace jedné a tytéž písně je originálem, což pochopitelně činí problémy ostatním, méně vyzrálým instrumentalistům v kapele).
Jeví celkem čile zájem o okolní dění ve světě, např. o politiku, kde na obou pólech scény má své "favority", které mnohdy častuje nevybíravými výrazy a stále častěji vzhlíží k modle: Fidelovi.
Je autorem několika zábavných knih, z nichž fantastický román o dvou ženách, psovi a lednici s názvem Extremistické projevy mládeže a ochrana proti nim je vysoce ceněn mezi literárními kritiky pro dokonalé spojení několika kultur (alespoň v Nymburce - Žofín, Géčko a Kolonie).

Komár - bicí        MICHAL alias KOMÁR: také čile reaguje na podněty z okolí, ale jeho spektrum zájmů je daleko nejširší ze všech tří členů kapely. Zde se naopak od toho nahoře setkáváme s ryzím fanouškem sportu a nebál bych se ho nazvat opravdovým pardubickým hooliganem, což se v nymburských hospodách a v přilehlém okolí setkává s dramatickým nepochopením. Jeho vášeň pro sport došla dokonce tak daleko, že se po večerech, maskován (aby ho nepoznali kamarádi z osvěžoven a jiných zábavných podniků), oblečen ve sportovní soupravu Adidas (kterou mu zakoupila maminka neb on sám z důvodu utajení podobně orientované obchody nenavštěvuje), uchyluje do parku, kde několik hodin provozuje to, co kondičním během je možné nazvati. Na hudebním nebi se proslavil znalostí tří akordů a dvou specifických rytmů, čímž ohromil ostatní členy kapely, kteří ho ihned na základě toho pasovali na dvorního skladatele. Též je multiinstrumentálně nadaný, jelikož hraje na nástroje, které my punkáči nedovedeme ani pojmenovat.

Leš - basa        ALEŠ: Mám pocit, že mi nepřísluší psát sám o sobě, ale když jinak nedáte, tak věřte, že jsem mladý, sympatický a třetí nejchytřejší z celé kapely. Odmítl jsem hrát s takovými veličinami populární hudby, jakými jsou: Olympic, Chinaski, jenom proto, abych těm chudákům udělal radost.

 
Bratr - zpěv        MICHAL "BRATR" PLAČEK: Je nejmladším členem kapely. Jednak věkem, jednak služebně. Jednoho krásného dne se na zkoušku dostavil Pláča, drže v jedné ruce kytaru a v druhé Bratra a pravil:”odedneška nezpívám. Veškeré vokály přecházejí na mého bratra, který je v tomto oboru hudebně vzdělán. Jmenuje se Michal.” Brabec tiše namítl, kdyže Pláča konečně přivede někoho, kdo hraje dobře na kytaru, ale ten naštěstí zmizel v útrobách zkušebny a jal se ladit nástroj. A tak jsme od té doby čtyři. Bratr se po počátečním oťukávání rychle zabydlel a vokály tak dostaly na údernosti i zpěvnosti. Vděčíme mu ještě za něco, totiž nás velice rychle vyvedl z omylu, že sportovci musí dodržovat životosprávu. Pláča mladší je cyklista. Nikdy nezapomenu na to, jak se na zkoušku přiřítil na kole a suše nám sportovním nýmandům oznámil, že se právě vrátil z Krkonoš a dožadoval se svého oblíbeného iontového nápoje (rozuměj piva). Z toho vyplývá jediné. Přesto že je sportovcem, je právoplatným členem Litinové Vany. Kromě velocipedu dokáže ovládat i auto. Cheetovo Suzuki dokonce telepaticky. Fakt jsem se začal bát, když Bratrovi v Cheetou zapůjčeném voze zůstala při řazení páka v ruce a do toho mu v hustém dešti a tmě zhasla světla. To už jsem vážně chtěl vystoupit za jízdy. Jinak je to šikovný, mladý a hlavně vtipný muž. Má ale jednu dost podstatnou vadu. Nechce se s námi podělit o svoji dobře utajovanou slečnu. Též je háklivý na mobilní telefon své maminky. Dokonce je schopen obvinit úplně nevinného a bezúhonného člověka, jakým jsem například já, z krádeže toho malého, dotěrného přístroje. To bylo tenkrát, když jsme se vraceli z jakési oslavy. Představte si. Neděle, tři hodiny ráno. Michal a moje maličkost se právě dostáváme do rozverné nálady a plánujeme do jakéže to hospody půjdeme strávit načatý večer. Bratr naše nadšení nesdílí, neb je nechutně střízlivý a navíc se strachuje o luxusní vůz značky Škoda pick-up, rodiči zapůjčený a vyráží tedy směrem k domovu. Já s Michalem míříme směrem k Nevadě. Náhle zaslechneme v dáli zvuk splašených koní pod kapotou silného vozu, svištění pneumatik a již před námi stojí dobře známý pick-up. Z něj se vyřítí stále ještě nechutně střízlivý řidič Bratr: “Kde je můj mobil?!”,vrhne se na mě. Nechápavě ustupuji před zuřivcem. Nejenže je nechutně střízliv, ale ještě ke všemu je cvok. Vždyť jsem před chvílí byl svědkem, jak si Bratr půjčoval telefon od Michala a tvrdil, že mobila nevlastní. “Ten debil mi schoval mobila”,obrátil se na Michala. “Jedem na pivo”,dostalo se mu odpovědi od dlouhovlasé máničky, která se mu mezitím uvelebila na kapotě vozu, “seber mu klíče a jedem”, dodává směrem ke mně. “Vy jste se úplně zbláznili”, dává se právě včas na ústup bratr a než jsem se stačil vzpamatovat, zmizel mi pick-up i s pasažérem Brabcem připlácnutým na čelním skle z očí. Zbývá ještě dodat, že mobil se samozřejmě později našel zakopnutý jakousi nešťastnou “náhodou” kdesi pod sedačkou auta. A tak po vyléčení trojité zlomeniny stehenní kosti a fraktury lebeční kosti, které utrpěla blonďatá mánička pádem z auta kdesi na Mladoboleslavské ulici, byl konečně čas zajít do Nevady na pivo.

Cheeta - textař        Dále se na kapelu nabalují některé svérázné nymburské figurky a živly, groupie nevyjímaje. Často se Michal (jehož adresu není těžké zjistit, neboť několikrát proběhla v různých televizních relacích, např. Na stopě, Receptář, Rozjezdy pro hvězdy a Počasíčko) nemůže domů prodrat skrz zástup fanoušků (většinou opačného pohlaví) a musí rozdávat autogramy na různé listiny, mnohdy složenkového charakteru. Ale jednu osobu je třeba zmínit. Je jí CHEETA, dvorní textař kapely. Pravdou je, že jsem toho člověka ani koutkem oka nezahlédl, natož abych s ním mluvil a někdy mě napadá jestli vůbec existuje, ale píše výborně. Račte sami posoudit. Traduje se,že Cheeta veškeré texty prožívá celou svou duší a tak nás zcela zákonitě vyděsil jeho poslední počin s názvem Poslední. Cheeto, kde jsi? Vrať se!

Lesoun


Zpět